Spomocníkův zpravodaj 240408

 

Vážení přátelé!

Cítím potřebu se vyjádřit k vývoji Revize RVP ZV, která vstoupila do fáze veřejné konzultace, jež se má nést ve znamení střetu názorů a zájmů různých skupin prosazujících svůj postoj ke vzdělávání. Situace silně připomíná stav celého světa, v němž převládá rozpolcenost, a když dojde na lámání chleba, je přibližně polovina pro pokrok a polovina chce zachovat status quo. Když zapomenu na předchozí neúspěšné pokusy o velkou revizi, dá se říci, že na té stávající jsme pracovali 2 roky. NPI vybral stovky odborníků a zapojil je do pracovních skupin - primárně oborově orientovaných. Aby nevznikl stejný problém, jako v minulé revizi, kdy se ukázalo, že výukový obsah výrazně (spolu s množstvím existujích poznatků) narůstá, tentokrát bylo součástí zadání ho redukovat. Do jaké míry se to povedlo, posuďte sami. Já se chci věnovat obecné strategii celé revize. Vychází ze státní Strategie 2030+, která má 2 pilíře - snižování rozdílů a kompetenčně orientované vzdělávání. Snižování rozdílů ve výsledcích učení je priorita vyvolaná hlavně právě již zmíněnou rozpolceností, která zvyšuje rizika pro existenci demokracie. Vyšší potřebu kompetencí vyvolává též již zmíněný exponenciální nárůst množství informací, a hlavně jejich snadná dostupnost. Teoreticky není problém dovodit, že učit se věci nazpaměť nemá zdaleka takový smysl jako rozumět informacím a umět s nimi pracovat. Tolik opakování běžně omílaných frází. Revize probíhala velmi nešťastně. Byla sice zřízena pracovní skupina pro kompetence, ale její výstupy měly několikaměsíční zpoždění. Obávám se, že doteď není úplně jasné, jak se má kompetenční pojetí ve výuce postavené na novém RVP projevit. Během revize jsme slýchali takové zprávy, jako "nebojte se, velké změny nebudou" nebo "žádné učení se neobejde bez obsahu". Tím hlavním, co tvůrce svazuje, je nutnost dospět ke konsenzu většiny učitelů, protože jinak žádné změny do praxe zavedeny být nemohou. Právě zveřejněný návrh revize nese známky všech zmíněných problémů. Sám za sebe se musím ptát, zda vůbec naplňuje naše strategické cíle. Má odpověď je, že zcela nedostatečně. Na problematiku se dívám pohledem kurátora vzdělávacích technologií. Technologie jsou Revizí vnímány jako poslední z 8 klíčových kompetencí. To, že je "poslední" myslím v širším významu toho slova. Mezi klíčovky se u nás dostala teprve s Malou revizí v roce 2022, a tak je velmi často přehlížena a některé obory si s ní ještě  nevědí rady. Potíž je v tom, že technologie jsou bohužel hlavním podněcovatelem současných změn, které se na Zemi odehrávají. Ovlivňují potřebnou kvalifikaci lidí, jejich sociální chování, volby, války aj. Mají vliv na psychiku (wellbeing) a jsou též příčinou negativních vlivů na životní prostředí, které, jak se zdá, měly na Velkou revizi zásadní vliv. Revize v obecných částech vychází ze dvou mezinárodních strategických materiálů - UNESCO: Vzdělávání pro cíle udržitelného rozvoje, OECD: Vzdělávání a dovednosti pro budoucnost 2030 – Kompas učení 2030. Udržitelnost se stala tak významným cílem, že ji tvůrci vnutili všude, kde se dalo, a předřadili před cíle jiné. Máme tedy "připravovat mladou generaci zejména na environmentální, technologické a sociální změny" a základní postoje a hodnoty s odvoláním na tyto dokumenty jsou formulovány jako sdílené poznání, respektování potřeb planety, podpora udržitelných technologií a inovací a důstojný život pro všechny. Povšimněte si, prosím, toho, jak se udržitelnost vloudila i k technologiím, a skoro to vypadá, že nic jiného ani nemá být cílem našeho zájmu. Nic proti ní nemám, ale dokonce ani environmentálně orientovaný materiál Unesco o "udržitelných technologiích" nemluví. Mluví o tom, že je třeba "držet krok s technologickým pokrokem a globalizací" a považuje rozvoj technologií za nutnou součást udržitelného rozvoje. Máme-li vnímat "udržitelné technologie" jako všeobjímající pojem zastřešující cíle našeho vzdělávání, pak se musím ptát, co přesně si autoři Revize pod ním představují? Potíž je v tom, že techno-pesimistický pohled je v našem školním prostředí stále příliš zažitý. Zbavit se ho, nebude snadné. Vývoj však je takový, že technologie stále více výuku ovlivňují. Nechci tady rozebírat teď tak diskutovaný vliv AI, ale musím připomenout, že již několik let je zřejmé, že se učení bez využití technologií neobejde. Skoro všechny výukové činnosti dnes vyžadují podporu digitálního online prostředí. Ti, kdo jeho výhod nebudou využívat, zůstanou pozadu a přispějí k dalšímu zvýšení nerovností. Digitální kompetence je nutnou podmínkou nejen pro studium, ale i pro práci učitelů, kteří by měli ovládat prvky "digitální pedagogiky". Proto trvám na tom, že celý text Velké revize RVP ZV je třeba revidovat z pohledu vzdělávacích technologií, jejich význam přehodnotit, zavést jejich využití do procesu učení a předřadit je problematice environmentální. Udržitelnost posunout tam, kam patří, a sice do příslušné složky výukových cílů zabývajících se budoucností naší planety, kde samozřejmě lze mluvit o "udržitelných technologiích", jen ne ve smyslu všeobjímajícím. Pokud se tak stane, jistě se ve stávajícím návrhu najde ještě mnoho míst, kde bude třeba tento přístup zohlednit. Jsem si samozřejmě vědom toho, že můj hlas je velmi slabý, aby něco změnit. Musel jsem se ale ozvat. Vypadá to, že zavádění technologií do výuky se teď alespoň v režii Malé revize, která se digitální kompetence dotkla jen okrajově, s přispěním projektu "Podpora škol v kontextu digitalizace NPO 3.1 DIGI" docela daří. Možná tedy bude nejlepší si přát, aby nově vznikající kurikulární dokumenty našim učitelům alespoň nebránili svou práci inovovat a držet se vývoje, který je v oblasti digitálních technologií nezadržitelný. Výběr zajímavých nedávných příspěvků Spomocníka: Myšlenky o AI nejen ve vzdělávání Máme AI slona ve třídě? Strukturované prompty pro učitele PISA 2022 a technologie Několik překvapivých zjištění o kreativitě podle Spencera Konec online anonymity v Číně Budoucnost vzdělávání podle profesora Sharplese 7 kroků, jak zvládnout posun vztahu učitele a žáka v éře AI Z Ráje vás zdraví Bořivoj Brdička

Spomocníkův zpravodaj 231218

 

Vážení přátelé!

Už dlouho jsem se neozval, ale to neznamená, že se nic neděje. Umělá inteligence se rychle dostává do fáze označované jako AGI (Obecná umělá inteligence) a vypadá to, že brzy ovládne náš známý svět. O to víc platí heslo "Ovládej, abys nebyl ovládán". Zrovna učitelé se dostávají do ještě složitější situace, než v jaké byli dosud. Na první pohled by se mohlo zdát, že je snadné začít teď tak rozšířenou generativní AI ovládat, ale pravda je trochu odlišná. Digitální kompetence se před našima očima posouvá na novou úroveň, na níž by měl každý umět s AI strukturovaně komunikovat, což není věc úplně triviální. Je dost vzdálená stávající představě o googlování informací pomocí klíčových slov. Netušíte-li, o čem mluvím, podívejte se na to, co se svými čtvrťáky dělá Tomáš Kováč ze ZŠ Klas (záznam z nedávného 18. DigiDay GUG). Přitom mě ovšem celkem logicky hned napadne, jak se k této kompetenci učitelé dostanou, zda se objevuje v novém Kompetenčním rámci absolventů učitelství? Odpověď zní NE! Vzápětí se pochopitelně v této souvislosti musím ptát, zda se tato kompetence nějak promítne do připravované revize RVP? A musím opět (v roli člena pracovní skupiny PT s přístupem do IS Revize) konstatovat, že NE, i když často z různých stran slýchám, že ano! Důležité kurikulární dokumenty u nás vznikají spojeným úsilím specialistů různých oborů. Výsledek pak vypadá podobně, jako když "pejsek s kočičkou dělali dort". Většinou v nich sice někde najdeme zmínku skoro o všem, tedy i o všeobecně přijímaném evropském standardu digitálních kompetencí DigComp, ale schopnost využívat umělou inteligenci bude zasunuta pod milionem jiných kompetencí. Přitom její spoluúčast na tvorbě vlastních artefaktů se stává nedílnou součástí veškerého studia. Snad je ještě čas na nápravu. Těžkosti, které máme s prosazením většího důrazu na rozvoj digitálních kompetencí ve školství, lze dokumentovat prostřednictvím aktuální studie, kterou vydalo UNESCO. Věnuje se jí můj dnešní příspěvek na Spomocníkovi - Tragédie vzdělávacích technologií podle UNESCO. Týká se sice jen využití technologií během pandemie, ale každý, kdo si těch 500 stran přečte, nutně nabyde dojmu, že bude lepší se technologiím ve škole vyhnout. S podobnými názory se můžete setkat všude. Už zase se mluví třeba o plošném zákazu mobilů. To jsme ale řešili již mnohokrát (Role osobních mobilních zařízení ve výuce). Vlastní postoj musíme formovat na základě toho, co chceme aby bylo cílem výuky. Riziko, že nás bude technologie vybavená umělou inteligencí ovládat je značné. Vyhnout se tomu bude těžké a neobejde se to bez zásadního umocnění schopnosti celé populace informaticky myslet. Jak na to, názorně ukazuje Tomáš Kováč. Naše budoucnost však závisí na tom, kolik takových Tomášů budeme mít. Výběr zajímavých nedávných příspěvků Spomocníka: Čína posiluje regulaci internetu u mládeže Americká ministerská podpora AI Omezuje svoboda kreativitu? Nová monitorovací zpráva UNESCO o technologiích Principy SIIA pro vývoj vzdělávacích technologií s AI Přeji vám krásné Vánoce a vše nejlepší v novém roce! Bořivoj Brdička

Spomocníkův zpravodaj 230904

Vážení přátelé!

Dnes bych se rád zmínil o Spomocníkových vedlejších aktivitách. Už ten výraz "vedlejší" naznačuje, že se jim věnujeme jaksi méně systematicky než primárním blogovým příspěvkům. Patří mezi ně samozřejmě i tento Zpravodaj. Další je podcast Na Spomocníkovi, který teď nějaký čas stagnuje, řekl bych že díky tomu, že Jarda věnuje velký prostor svému Digipořadu. Ale určitě se k němu vrátíme. Ostatní jsou nějak spojeny se sociálními sítěmi. Máme účty na všech důležitých platformách (Facebook, Instagram, Padlet). Twitter, nyní X, se aktuálně stal důvodem, proč jsme přistoupili ke změnám, které vám chci představit. Účet Spomocnik jsme na Twitteru zřídili v roce 2011. V té době došlo k přesunu našich aktivit ze serveru it.pedf.cuni.cz na rvp.cz. Staly se tedy součástí metodického portálu NPI (tehdy VUP) sloužícího k podpoře rámcových vzdělávacích programů - viz Učitelský spomocník se stěhuje a bilancuje. Při té příležitosti se poněkud proměnil i obsah. Hlavní náplní bylo samozřejmě i nadále informování o aktuálním vývoji v oblasti vzdělávacích technologií. Dospěli jsme ale k názoru, že celková proměna internetu vede ke snižování potřeby existence přehledné databáze odkazů na konkrétní weby, služby či materiály, jejíž aktuálnost navíc není v našich silách udržet. Proto jsme zrušili Odkazník a nahradili ho tweety na tyto zdroje aktuálně upozorňujícími, které mohli zájemci snadno sledovat a navíc se prostřednictvím pluginu objevovaly na hlavní stránce Spomocníka. Jak asi víte Twitter doznává od té doby (2022), kdy ho koupil Elon Musk, značné změny. Nebudu komentovat politické souvislosti, nicméně musím konstatovat, že od okamžiku, kdy se přejmenoval na X, plugin zobrazující naše tweety na hlavní stránce nefunguje. Po měsíci zkoumání problému jsme se rozhodli, že na opravu čekat nebudeme. Proto jsme místo Twitteru do příslušného okna na hlavní stránce prozatím vložili plugin Padletu, na němž jsme zřídili samostatnou stránku pro Odkazník. Zde se teď budou naše odkazy objevovat. Platformu X budeme nadále používat k propagaci Spomocníka stejně, jako ostatní sociální sítě. Pokud dojde k opravě funkce pluginu X, vrátíme se k původnímu stavu. Všem vám přeji mnoho úspěchů v novém školním roce! Přehled mých nedávných příspěvků ze Spomocníka: Díky technologiím musíme být bigramotní Jak aktivizovat odpojené členy třídního kolektivu Jak by mohla vypadat regulace AI Jak vnímá AI generace Z Bořivoj Brdička

 

Spomocníkův zpravodaj 230619

 

Vážení přátelé!

Opravdu jsem se už nechtěl zabývat AI, ale nejde to. Je to téma snad až příliš populární a je momentálně na vrcholu hype křivky (Amarův zákon a Hype cyklus). Sám jsem svým oblíbeným lehce upraveným bonmotem k šíření katastrofických vizí na soc. sítích přispěl: "Ten učitel, který nedokáže naučit víc než umělá inteligence, má být nahrazen a nahrazen bude." Naší povinností však je vysvětlovat, co to znamená ve skutečnosti. Co je to "víc", které dokáže dětem dát jen schopný pedagog z masa a kostí. Přestože schopnosti AI nepochybně prudce rostou, rozhodně nechci mezi učiteli šířit strach. Potřebujeme především to, aby pochopili, co mohou od AI čekat a v čem je nemůže nahradit. Asi se velmi brzy dočkáme aplikací, které budou učit kde co se znalostí toho, co uživatel už umí. Budou schopné dokonce i vysvělit postup, který má být pro řešení konkrétního úkolu zvolen (Khanmigo – AI vzdělávací asistent od Khan Academy). To však pořád není skutečné vcítění. Podobné technologie musí spoléhat na to, že se žák něco naučit chce. Jenže, co když nechce? V povinné školní docházce je podobných jedinců víc než dost. Z pohledu pedagogiky je důležité rozumět tomu, co taková digitální individualizace výuky ve formě 1:1 dokáže. Dosavadní pokusy s člověkem naprogramovanou výukou moc valné výsledky nepřinesly. Chce-li někdo toto tvrzení vědecky odůvodnit, nejčastěji se odvolává na profesora Hattieho (Zjevné učení podle profesora Hattieho). I ten však již v poslední době dospěl ke zjištění, že technologie vlastně proměňují svět natolik, že bude třeba změnit vzdělávací cíle i způsob ověřování výsledků. Pak ovšem nebude mít smysl porovnávat výsledky starých studí s novými (Hattie vzal technologie na milost). Řízení vzdělávacího procesu se ale bez zjišťování výsledků neobejde. Se zajímavým tvrzením přišel již před 40 lety nám dobře známý Benjamin Bloom. Vědecky pomocí experimentu zjistil, že výuka 1:1 má nesrovnatelně lepší výsledky než běžně existující 1:30 (Bloomův 2 sigma problém v éře AI). Jde tedy dnes o to, zjistit, jak moc současní umělou inteligencí vybavení digitální tutoři budou schopni se vyrovnat těm živým, které před lety angažoval Bloom. Existují indicie, že podobného efektu (2σ) je i s živými tutory velice nesnadné dosáhnout. Ti umělí na tom samozřejmě budou mnohem hůř. AI bude schopna velmi dobře učit fakta, ale nedokáže umocňovat měkké kompetence. A tak snad již začíná být každému pedagogovi jasné, na co se bute muset v budoucnosti mnohem více orientovat (AI posouvá pedagogiku od epistemologie k ontologii). Překotný rozvoj AI naznačuje, že možná dojde k tak velkým změnám ve vývoji lidské civilizace, že můžeme dokonce i ztratit dominantní postavení na Zemi (Rizika vývoje AI podle Geoffreyho Hintona). Vynořuje se otázka, zda Regulovat, či neregulovat rozvoj AI? V každém případě se musíme snažit mít maximální možné digitální kompetence, abychom dokázali s vývojem držet krok.   Jako obvykle na závěr vyberu pár svých dalších nedávných příspěvků ze Spomocníka: Jak aplikovat AI při hodnocení výuky  Quinnův opravník omylů Vývoj kompetenčního modelu učitelů od PCK k TPECK Taxonomie vzdělávání 4.0 podle WEF Přeji krásné léto a zdravím z Ráje! Bořivoj Brdička

Spomocníkův zpravodaj 230327

 

Vážení přátelé!

Toto vydání Zpravodaje bych rád věnoval svému jmenování čestným členem SKAV. Když nad tím tak přemýšlím, určitou logiku má. Vzděláváním se zabývám skoro celý profesní život a, ač vlastně nejsem vystudovaným učitelem (nepočítám-li doktorát z pedagogiky), vždy jsem byl zastáncem transformace školství v souladu s vývojem světa. Již v 90. letech jsem podporoval takové iniciativy, jako byli např. Přátelé angažovaného učení (viz záznam mnou vytvořeného webu v Archive) aj., které stály u zrodu Stálé Konference Asociací ve Vzdělávání. Potíže mi vždy v historii způsoboval odpor k technologiím ze strany učitelů. Donedávna byly vnímány ze strany pedagogické vědy nanejvýš jen jako nosič informace, který výsledek vzdělávání neovlivňuje. Ještě když jsem v roce 2009 psal o technologickém determinismu podle Kanukové (Psychologické aspekty vzdělávacích technologií), nikdo skutečnosti, že používání technologií má vliv i na učení samotné, nevěnoval pozornost. V komplexním světě, v němž se nacházíme, se vše neustále mění. Podobně jako dnes už asi nikdo nepochybuje o existenci globálních změn životního prostředí (na nichž mají mimochodem technologie lví podíl), skoro všichni si již uvědomujeme, že existence  sociálních sítí významným způsobem ovlivňuje celou naši společnost. Je jen otázkou času, kdy školství vezme roli technologií na vědomí a vyvodí z toho důsledky, tj. začne vnímat digitální vzdělávací prostředí žáka jako nedílnou součást prostoru, v němž působí. V roce 2015 jsem se stal ve SKAV zástupcem JŠI. Postupně jsem působil ve výkonném výboru obou těchto organizací. Ve SKAV do roku 2020, v JŠI až donedávna (únor 2023), kdy jsem složil funkci a zřekl se zastupování Jednoty ve SKAV kvůli rozporům, které byly (a jsou) způsobeny mou neochotou akceptovat útočné projevy některých členů na sociálních sítích, které jsou občas bohužel namířeny i proti SKAVu samotnému. Tak jsem se dostal do situace, kdy jsem byl od činnosti SKAV docela odříznut a to mě moc mrzelo. Návrh jmenovat mě čestným členem tento můj problém řeší, a já jsem za něj velice vděčen. Jako čestný člen se mohu zapojit do všech aktivit, jen nemám právo hlasovat, jež přísluší jen oficiálním členským organizacím. Značnou výhodou mého postavení je, že nyní mohu otevřeně vyjadřovat své vlastní myšlenky a nemusím se ohlížet na zájmy organizace, kterou jsem zastupoval. To jmenování mě skutečně těší. Možná to není na první pohled zřejmé, ale vidím za ním i výše naznačený posun ve vnímání postavení technologií ve vzdělávání. Neumím si představit, že by bylo před deseti lety myslitelné, aby se této cti dostalo někomu, kdo se zabývá vzdělávacími technologiemi. Jsem přesvědčen, že do budoucna bude digitální pedagogika vzata na milost a dobude si odpovídající postavení i jako teorií podložená součást pedagogických věd. Tomu chci věnovat i své další působení ve SKAV. Ukazuje se stále zřetelněji, že technologie úzce souvisejí s mnoha problémy, které řešíme. Vyvolávají zrychlující se vývoj komplexního světa (Vzdělávání ve věku komplexity), v němž je stále obtížnější najít konsenzus. O ten se snaží např. SKAVem iniciovaný projekt (dnes ústav) Partnerství 2030+ pracující metodikou kolektivního dopadu. Jednou z jeho hlavních náplní je podpora wellbeingu napříč naším školstvím. To je přesně ta problematika, na níž se můj pohled na roli technologií ve vzdělávání potvrzuje. Nejde jen o zavedení samostatného tematického celku věnovaného digitálnímu wellbeingu (Digitální wellbeing pro Strategii 2030+), jde o pochopení komplexnosti vlivu technologií na duševní rozvoj a na potřebu kultivace vzdělávacího prostředí každého z nás. Podobně tomu jistě bude i u mnoha dalších aktivit, na nichž se SKAV podílí. Co je tedy mottem mého budoucího působení ve SKAV? Půjčím si (v roli kurátora) s mírnou aktualizací myšlenku americké učitelky učitelů Sheryl Nussbaum-Beach (zde): "Ten učitel, který nedokáže naučit víc než umělá inteligence, má být nahrazen a nahrazen bude." Dnes si riziko možného nahrazení, právě díky umělé inteligenci, umíme již mnohem lépe představit. Jestliže jsme se donedávna pokoušeli ve vzdělávání vyrovnat se skutečností, že každý má okamžitý přístup téměř ke všem informacím (transaktivní paměť), teď to začíná vypadat, že přístup budeme mít i k hotovým znalostem, tedy samozřejmě jen na základní úrovni a s rizikem určitého zkreslení (ChatGPT). Ale je to i tak revoluční změna. Zjednodušeně řečeno, učitel musí dokázat víc. Výuka se najednou musí daleko více orientovat na nekognitivní (měkké či tiché) kompetence, jako je třeba právě wellbeing, a na to, aby všichni měli stejnou šanci se vzdělávat (inkluze). Lépe to, jak to myslím, pochopíte, přečtete-li si můj poslední článek postavený na myšlenkách George Siemense: AI posouvá pedagogiku od epistemologie k ontologii. Ještě přidám pár svých dalších nedávných příspěvků ze Spomocníka: Vzdělávací ekosystém podle Katji Schipperheijn CoSN pokračuje v odhalování horizontů AI revoluce ve vzdělávání Vědecký přístup k dezinformacím ve výuce Budoucnost vzdělávání podle Googlu Od informatického myšlení přes algoritmickou gramotnost k digitální kompetenci Snad je tímto zřejmější, čím se chci ve SKAVu do budoucna zabývat. Zdravím z Ráje! Bořivoj Brdička

Spomocníkův zpravodaj 230116

 

Vážení přátelé!

Výjimečně posílám text, který dokresluje můj postoj ke klíčové digitální kompetenci v revizi RVP, jehož základem jsou mé články odkázané na konci. Digi jako klíčová kompetence Vzdělávání v současné době prochází transformací na jejímž výstupu je změna hlavních výukových cílů. Snad všichni si již uvědomujeme, že mít faktické znalosti v době stále rychlejších změn nestačí. Fakta zastarávají, člověk nutně potřebuje poznávat stále něco nového a k tomu, aby se uplatnil, musí mít i celou řadu tzv. "měkkých" (nekognitivních) dovedností. Naše strategické dokumenty to zřetelně ukazují na potřebě orientovat výuku na kompetence. Máme však velké problémy si pod tím něco konkrétního představit. Tradičním postupem by byla snaha začít definováním toho, co ty které kompetence vlastně obsahují, aby se z toho dalo odvodit, co se vlastně má učit. Tento postup jsme si opakovaně osvojili. Začíná tím, že definujeme tzv. klíčové kompetence prostřednictvím jejich standardů. I přesto, že jsme slovo "osnovy" záměrně zavrhli a dnes mluvíme o očekávaných výstupech, v pozadí pořád vidíme tradiční znalostní obsah, který je třeba probrat a k tomu potřebujeme čas - tedy dostatečný počet hodin. Z toho vzniká nepřetržitý souboj o to, co vše se v očekávaných výstupech RVP objeví a kolik hodin na to ten který obor dostane. Pokud tento přístup nezměníme, naše problémy se nutně budou zvětšovat. Vlastně si stačí uvědomit, co ta slova jako "klíčové kompetence" a "očekávané výstupy" znamenají. Podstatné je nezačínat znalostmi, ale výslednými schopnostmi žáků. Do určité míry jsme se tou cestou vydali, když jsme v očekávaných výstupech místo podstatných jmen začali používat slovesa. Ta změna může někdy formálně vypadat třeba tak, že cílem je, aby žák "dokázal vyjmenovat třídy obratlovců". Pak vlastně k žádné změně nedochází, jedná se stále jen o samostatné znalosti bez souvislostí. Trochu jinak by výuka asi vypadala, kdyby úkolem žáků bylo ty třídy zjistit a nějak je prakticky použít - třeba vysvětlit rozdíly mladším spolužákům. Zde již začíná nácvik toho, co dnes bude každý celý život potřebovat - poznávat nové věci a aplikovat je. V pozadí je tzv. růstové myšlení, k němuž se nedá dospět pouhým osvojováním velkého množtví výukového obsahu. Vlastně úplně všechny problémy našeho světa (včetně sociálních, ekonomických a environmentálních) se dají řešit jen prostřednictvím schopností lidí poznávat a na základě toho řešit i neočekávané situace. Prosím, povšimněte si zásadního rozdílu v obou přístupech. V prvním případě nechá učitel žáky si nastudovat příslušné stránky z učebnice, v druhém je nechá si najít vhodné informace kdekoli s tím, že musí zkoumat, o jak důvěruhodný zdroj se jedná, a pak vytvoří prezentaci a s její pomocí problematiku vyloží. To, že se touto formou nestačí probrat všechno, co je obsahem daného oboru, je nasnadě. Zato se výrazně zvýší šance žáků, že jednou, až budou k dispozici docela nové poznatky, si tyto osvojí a vhodným způsobem je použijí. Jsou to ony "měkké" dovednosti. Proto není nezbytně třeba, aby všichni znali všechno. O jádrovém učivu je možno diskutovat, ale jen velmi opatrně. Nesmí bránit postupu k vyšším cílům. V okamžiku, kdy přistoupíme k výuce tím "novým" způsobem (projektově, badatelsky), mění se mnoho věcí. Nejzávažnějším problémem je kvalifikace učitelů, jejichž role je zásadní. Ale je zde ještě jiný aspekt, který je velmi důležitý. Dochází ke změně výukového prostředí. Učení najednou probíhá do značné míry nezávisle na fyzické přítomnosti žáků ve třídě. Učitel není jediným zdrojem poznatků, jeho role se mění z poskytovatele na průvodce. Použitelné informace jsou všude kolem nás, jen musíme vědět, které zrovna potřebujeme a kde je najdeme (transaktivní paměť). Je důležité si uvědomit, že právě ona schopnost rozpoznat pro nás vhodné zdroje poznání, je klíčová pro náš další osobní rozvoj. Všechny zde popsané procesy dnes realizujeme s pomocí technologií. Bez nich by naše obzory byly obrovsky chudé a naše schopnosti by nedokázaly čelit výzvám dneška. Teprve teď se dostávám k podstatě dnešního mého sdělení. K tomu, abychom dokázali plně využít pomoci technologií, je nutné mít dostečnou úroveň digitální kompetence. Digitální kompetence patří mezi tzv. "klíčové" kompetece. Jenže digitální kompetence je dnes nutnou podmínkou veškerého poznávání vůbec. Tvrdím proto, že její postavení mezi klíčovými kompetencemi je v rámci školství nadstandardní. Jestliže ostatní klíčové kompetence mají blíže k některým oborům, digi je podmínkou výuky všech. Proto bychom k ní měli s tímto vědomím přistupovat. Některé zákonitosti se přece jen nemění. Jen o nich dnes víme trochu více. Třeba o tom, jakým způsobem v lidském mozku poznávání probíhá, či jak je třeba postupovat od jednoduchých problémů ke složitějším. Víme o potřebě opakovaného procvičování určitých dovedností, chceme-li dospět k mistrovství. A technologie nám mohou skvěle pomáhat se znalostní složkou tohoto procesu. Víme, že musíme ověřovat, kdo kam v rámci svého učení dospěl. Jenže to vůbec nemá smysl zkoumat na samotných znalostech. Navíc existuje reálné riziko, že ověřováním ovlivníme to, co se ve výuce děje natolik, že nebude naplňovat vytčené cíle (kobří efekt). Jak vidno, je revize našeho školního vzdělávání opravdu mimořádně složitý problém, jehož řešení vyžaduje opravdu mistrovské schopnosti řízení procesu změny doprovázené pochopením ze strany učitelské veřejnosti. Přál bych si, abychom byli schopni jít nad rámec reformy a dospěli až ke skutečné transformaci. Snad nezůstane u pouhého přání? Ještě si přečtěte toto: Proč ve školství přetrvávají snahy o rychlou změnu? Proč je transformace obtížná? Převrácené čtyřrozměrné kurikulum Přichází kurikulum 3.0  Posílám pozdrav z Ráje a těším se zase brzy na shledanou.   Bořivoj Brdička

Spomocníkův zpravodaj 221019

Vážení přátelé!

Cítím to, že odebíráte naše občasné poznámky, jako závazek. Nějak jsem však od června něvěděl o čem psát. Říkal jsem si, že si počkám, až se vyjasní, jak si bude stát digitální problematika ve velké revizi RVP, která měla (a stále ještě má) být během podzimu konkretizovaná. Zapojil jsem se v rámci přípravy v NPI do pracovní skupiny průřezových témat. Dnes musím konstatovat, že máme značný problém. Tím hlavním je skutečnost, že pořád není jasné, co přesně má být cílem této práce. Měl to definovat dokument Hlavní směry Revize RVP ZV, k jehož pracovní verzi jsem se vyjádřil již v březnu zde. Měl být v červnu schálen ministerstvem, ale nestalo se tak. V září se rozjely práce na velké revizi s tím, že jsou Hlavní směry v poslední verzi brány jako směrodatné. Jenže diskuze neutichají a, jak je to u nás vždy, pokud se nenajde síla, která přijde s jasným přijatelným řešením, budeme se hádat a výsledek bude zcela znehodnocen. Možná byste si mohli bližší obrázek udělat na zítřejším kulatém stole SKAV a EDUin - Jak to bude dál s revizí RVP? Připojuji ještě pár odkazů na mé nedávné články: 17. 10. 2022 Očkování proti lžím na internetu Zpráva o zajímavé metodě boje proti dezinformacím na internetu, založené na vědecky podloženém postupu s odkazy na počítačové hry, které jsou použitelným nástrojem v tomto boji. 10. 10. 2022 Sborové učení online Zpráva o podobenství, které se šíří v komunitě online učitelů. Názorně ukazuje, jak by mohlo kvalitní vzdělávání vypadat. 3. 10. 2022 Bonovo laterální myšlení Zpráva o díle známého maltského psychologa a kognitivního vědce, který se zasloužil o pochopení významu tvořivého myšlení ve vzdělávání. 26. 9. 2022 Metaverse není jen prostorem Zpráva o tom, jak známý odborník na internet a autor pojmu Web 2.0 Tim O’Reilly vidí vývoj kolem virtuální realitou umocněného prostředí metaverse, které je v centru pozornosti vývojářů i médií. 19. 9. 2022 Beth Havinga – interoperabilita a digitální rovnost Zpráva o německé manažerce, která je ve vedení významných mezinárodních organizací zabývajících se zaváděním vzdělávacích technologií a angažuje se v EU. 12. 9. 2022 Proč ve školství přetrvávají snahy o rychlou změnu? Zamyšlení nad problémy spojenými se snahou o rychlou transformaci školství postavené na názorech amerických odborníků publikovaných portálem TechLearning. 5. 9. 2022 Pedagogický pohled na SAMR model Zpráva o výsledcích práce vědeckého pracovníka Center for Leadership in Education Erica Sheningera, který zkoumal souvislost relevance výuky se SAMR modelem integrace technologií. 29. 8. 2022 Aktuální scénáře budoucnosti školství Zpráva o aktuálních předpovědích vývoje školství s náznakem potřeby strategického myšlení založená na materiálech OECD. 22. 8. 2022 Mediální výchova podle Wesley Fryera Upoutávka na inspirativní práci oklahomského metodika vzdělávacích technologií Wesley Fryera zaměřená na mediální výchovu. 26. 7. 2022 Převrácené čtyřrozměrné kurikulum Malá studie představující výsledky práce specializovaného bostonského pracoviště (CCR) zabývajícího se definováním potřebných změn v kurikulu vyvolaných technologiemi ovlivněným vývojem světa. Těším se zase brzy na shledanou.         Dne 19.10.2022 Bořivoj Brdička